Výchova a socializace psa

Výchova vašeho psa začíná momentem jeho převzetí od chovatele. Nyní je již jen a jen na vás, jakého psa si vychováte. Musíte si však uvědomit jednu zásadní věc. Pes je pes, a proto je nutno s ním jednat jeho jazykem, lépe řečeno používat takový styl výchovy a přístupu ke štěněti, který by uplatňovali ostatní psi ve smečce. Pokud to dodržíte, bude vám váš pes za to velmi vděčný a budete každodenně svědky jeho lásky a oddanosti k vám.

Bohužel v praxi vypadá situace velmi odlišně. Majitelé psů s nimi komunikují jako s malými dětmi. Šišlají na ně, vše jim promíjí nebo naopak používají neadekvátní typy potrestání od plesknutí novinami až po tvrdé fyzické tresty. Obojí vede k poruchám chování psů nebo k projevům dominantního chování.

Majitelé takovýchto psů si však většinou buď neuvědomují nebo nepřipouštějí, že jejich pes se nechová správně. Lépe řečeno, např. u dominantního chování se pes chová správně, neboť se chová tak jak byl veden. Takovéto chování však často přivádí majitele do těžko řešitelných situací, ve kterých absolutně ztrácejí moc nad svým čtyřnohým miláčkem. Je až zarážející, kolik psů bez rozdílu velikosti (spíše by se dalo říci, u čím menších psů, tím častěji) není jejich majitel schopen podržet při veterinárním vyšetření, aniž by byl svým psem napadán, eventuelně kousnut. Otevřít svému psovi tlamu a dát mu tabletu je pro mnoho majitelů nad jejich síly, neboť jejich "miláček" si od nich nenechá ani zkontrolovat stav zubů, natož otevřít tlamu. Takovíto majitelé si neuvědomují, že jejich pes prostě zaujal, díky jejich přístupu k němu, v dané rodině dominantní postavení, a to si hodlá uhájit. Je pak opravdu groteskní vidět dospělé lidi, kteří si neporadí se svým srnčím ratlíkem vážícím pouhý kilogram, o větších psech ani nemluvě. Majitel snažící se ukecat svého psa, aby si např. nechal nasadit košík, neboť bez košíku pokouše vše v dosahu půl metru, působí opravdu groteskně.

Je téměř pravidlem, že lidé, kteří si doma vychovali své miláčky do dominantního postavení vůdce smečky, přistupují k prohřeškům svých psů přesně naopak, než to vyžaduje situace. Pokud je však na to v ordinaci upozorním, sklidím však většinou jen opovržení a v duchu pronesenou větu: "Ty nám nemáš co povídat, mi nejlépe víme, jak našeho miláčka vychovávat." To, že je jejich "miláček" pokousal při tom, když jsem chtěl jejich psovi zkrátit drápy je prostě "normální". Při projevu takovéhoto chování místo, aby dali psovi jasným příkazem "nesmíš" či "fuj" a vytaháním za kůži na krku najevo, že to se nedělá, říkají svému psovi "hodný" a domnívají se, že ho to uklidní. Bohužel pes si to přebere tak, že jeho chování je vlastně v pořádku.

Vím, že řada majitelů by ráda své psy převychovala a získala nad nimi vládu. Proto jsou zde následující rady. Lze je využít nejen u štěněte, ale i u dospělého psa.